delete
Pasta Oner

Pasta Oner

Pasta Oner (vlastním jménem Zdeněk Řanda, nar. 1979) patří k výrazným představitelům generace, která dospívala po roce 1989 a byla zasažena fenoménem u nás se právě rodícího graffiti. Přelomovým okamžikem byl pro něj nástup street artu, obsahově i formálně mnohem otevřenějšího, který mu nabídl logické východisko z úzkých mezí graffiti. Pasta byl prvním kdo se začal věnovat stencils a adbustingu (podoba nového obrazu nebo změny na stávající obrázek nebo ikonu, často satirickým způsobem), spočívající v kreativní úpravě billboardů. Svůj graffiti nick – v komplikovanějších piecech PASTA, v jednodušších throw-upech ONER – nahradil v současnosti obrazovým motivem okřídlené tuby se zubní pastou. V rámci jeho zaměření se na mural art na fasádách domů se zformovala skupina autorů vyšlých z graffiti, k níž vedle Pointa, Trona a Maskera patří i Pasta. Po dlouhých letech, kdy se jeho výtvarné aktivity soustředily výhradně na veřejný prostor ulice, nyní vstoupil i do standardního výtvarného provozu jako autor obrazů a objektů originálního jazyka. V celém spektru své práce se hlásí k inspiraci pop artem s jeho kritickým přivlastněním ikonických motivů popkultury. S pop artem souvisí i používání krátkých anglických textů, které jsou integrální součástí jeho prací. Tato úderná, snadno zapamatovatelná hesla připomínají reklamní slogany, zároveň jim chybí snadno rozluštitelná pointa, která se za každou reklamou skrývá. A právě tato ambivalence jim dodává onen charakteristický, jemně znepokojivý náboj, který je charakteristický pro celou Pastovu tvorbu. Vydává streetart-graffiti magazín Clique, ve kterém působí i jako šéfredaktor. Podílel se také na vzniku první české knihy mapující vývoj graffiti v Čechách – In Graffiti We Trust. V roce 2010 reprezentoval Českou republiku na EXPu v Shanghaji .V roce 2012 získal na mezinárodní výstavě graffiti a streetartu Městem posedlí cenu diváků iDnes.cz za svůj mural Choose To Be Happy na Dejvickém náměstí v Praze. Loni se zúčastnil výstavy v brazilském Muzeu výtvarného umění a letos se představil na festivalu Bílá Noc (Noche en Blanco) v Peru. Na velkoplošných fasádových malbách a sítotiskových plakátech, se drží výrazného, snadno rozpoznatelného stylu, v němž kromě inspirace Warholem, Oldenburgem, Koonsem nebo nejvlivnějším japonským výtvarným umělcem současnosti Takashi Murakamim vždy nalézáme fascinaci reklamou. Angažovaný boj proti její psychologické moci a zároveň stupiditě však přenechává jiným, sám je na to až příliš poučený, racionální a – dejme tomu – cool. Jeho komentáře v podobě typograficky precizně provedených sloganů nenutí diváka k provinilé sebereflexi nad konzumním způsobem života, spíše s ním nezávazně konverzují. Spojení textu a obrazu ve výtvarném umění není nic nového, ovšem způsob, jakým to dělá Pasta, je neotřelý a zábavný. Minimálně v tom, jak přesně svými „claimy“ vystihuje status quo dnešního třicátníka, dost pragmatického na to, aby nehasil, co ho nepálí, ale zároveň ještě dost mladého a romantického, aby se přece jen sem tam nepokusil…, byť by to bylo pouze vtipnou hláškou ledabyle hozenou na mejdanu. Z tohoto pohledu pak můžeme jeho díla označit za vpravdě generační a hodná pozornosti, nehledě na jejich estetickou kvalitu ve spojení čistého stylu s jemně ironickou oslavou kýče. Martina Overstreet (autorka knihy “In Graffiti We Trust”) Web – www.pastaoner.cz Magazín – www.cliquemag.cz Zdroj – gavu...
delete
Point

Point

MgA. Jan Kaláb (přezdívky Splesh, Point, Cakes; * 20. června 1978 Praha) je český výtvarník věnující se graffiti, street artu a mural artu. Se sprejem a graffiti se seznámil roku 1993, když mu bylo 15 let. V té době namaloval svůj první piece. Rok na to, v roce 1994 namaloval svůj první panel. Od té doby namaloval stovky a stovky graffiti a to jak sám pro sebe, tak i pro známé firmy. Jeho jméno procestovalo téměř celou Evropu, a v roce 2000 navštívil spolu s Romeem a Ceyem Spojené státy americké, kde navštívili kolébku graffiti New York a kde prakticky vytvořil třešničku na dort své ilegální tvorby několika panely na newyorském metru a oneman barevným wholecarem. V roce 2001 posunul hranice graffiti a stal se podle svých slov jedním z prvních autorů plastikových 3D graffiti na světě. (Kredit – Wikipedie) V roce 2006 završil své vysokoškolská studia na Akademii výtvarných umění v Praze. Uznávaný umělec, kterému se podařilo prosadit v galeriích se street artem. Autor mnoha instalací ve veřejném prostoru, ale i reprezentant českého umění na Expu v Číně. V roce 2008 spoluorganizoval první festival graffiti a street artu v Praze. Video vimeo.com Web – www.onepoint.cz – cz.jankalab.com...
delete
Pixel Pancho

Pixel Pancho

Pixel Pancho je italský pouliční umělec z Turína jehož styl je nezaměnitelný. Maluje náladové obrovské postavy robotů na stěnách budov v ulicích. Na rozdíl od mnoha pouličních umělců má formální vzdělání v umění, studuje na Akademii výtvarných umění ve Valencii kde získal titul. Jeho styl je ovlivněn malíři jako Joaquin Sorolla a Salvador Dalí, stejně jako současnými umělci jako jsou Ron English a Takashi Murakam. Jeho láska ke graffiti jej provedla po celém světě, kde maloval své obrovské roboty na nástěných malbách v městech jako Paříž, Amsterdam a Varšava. Stoupající hvězda na scéně street art, kterou rozhodně stojí za to sledovat. Pixel vytváří robotické bytosti inspirované v různých prostředích : na pláži, v lese, Sci-fi vesmíru. Využívá přitom širokou škálu médií jako jsou: dlažba, malba na zdi, samolepky (sticker) a další. Vyrostl v krajině severní Itálie, riskuje zdraví a život když vytváří své obří nástěnné malby robotů ve stylu 50 let na stavbách po celém světě. Pozoruhodně talentovaný umělec, Pixel Pancho jehož ikonické obrazy ztělesňují fantastickou směs komedie a patosu, který prolamuje hranice jazyka a komunikuje s lidmi prostřednictvím nelidských strojů. Jeho práce odráží hrozbu pro lidstvo jak si pro sebe představuje. Otočil se zády ke komerčnímu světovému umění a maluje reálný svět, jeden pixel v současnosti. Na počátku se crew Pixel Pancho skládalo ze dvou lidí. Vyráběli zelenomodré šablony a instalovali je na ulici. Po nějaké době začal jeden ze skupiny dělat i jiné projekty a druhý si ponechal celé jméno. “Myslím, že ještě stále nedělám umění, ale jen … slovo “umění” se používá příliš často, že ztratilo smysl a to se mi nelíbí. Dávám přednost definovat sám sebe jen jako člověka, který maluje cokoliv. Začal jsem když mi bylo 12 v krajině mého rodného města. Jsem kluk z kraje na severu Itálie, který maluje po zdech a to je všechno”. “Líbí se mi hodně umělců. Moje vlivy pocházejí z různých míst. Díky mým cestám a mému studiu v ​​zahraničí jsem se mohl dozvědět o různých kulturách a způsobech vidění. Moc se mi líbí klasicčtí malíři jako Sorolla, Monet, Cézanne, Dalí a také modernější jako Jenny Saville. Také se mi líbí sochaři.“. “Co mohu ale říci k současnému umění je, že stále dluží street artu správný respekt a uznání, které si zaslouží. Rád maluji na ulici, cítím se svobodný v tom obřím prostoru. Spousta věcí mě motivuje a byl bych rád, aby bylo více příležitostí dělat svou práci lépe!” Říká PP....